YUKI A JEJÍ ŽIVOTNÍ VÍTĚZSTVÍ

Život někdy přináší neuvěřitelné příběhy. Začátkem srpna to bude pět let, kdy k nám z Japonska přiletěla malá bílá fenečka Yuki. Vyrostla do krásy a svojí milou a přátelskou povahou nám dělá jen radost. Splnila všechny požadavky, aby mohla být zařazena do chovu, přivedla na svět 9 krásných štěňátek a je již 16 násobnou babičkou. Přišel čas, kdy jsme se pomalu připravovali na na příchod dalších štěňátek do naší chovatelské stanice. Místo toho se však předminulý víkend zvrhnul  v těžko uvěřitelný a pro mě nepředstavitelný boj o život Yuki. Pokud by tento článek pomohl zachránil život jen jedinému dalšímu pejskovi, tak i to je důvod k jeho napsání. Protože nikdy dřív bych nevěřila tomu, že může být psovi tak zle, až mu jde o život a majitel nepozná příznaky z toho důvodu, že žádné příznaky prostě nejsou. Problém je totiž v tom, že pokud má pes zvýšený práh vnímání bolesti, tak se tváří jako že vlastně nic ... a přitom se hraje v lepším případě o hodiny. Což je, bohužel, případ naší Yuki.

Na tu předminulou sobotu jsem s ní byla objednaná do Slaného k provedení běžného plánovaného vyšetření, kde objednací lhůta je 2 měsíce. Dostala injekci na mírné přispání a já ji, když zmalátněla, zvedla a nesla na vyšetřovací stůl. Jenže najednou vidím, že je pod ní kaluž čehosi, co tam v žádném případě nemá co dělat (fakt ošklivý výtok). Volám paní doktorku, ta vytřeští oči, říká, že to není dobrý a odbíhá do vedlejší ordinace. Za chvíli přibíhá další paní doktorka, tentokrát s přenosným ultrazvukem a zatímco ji vyšetřuje, tak dělají náběry krve pro laboratoř. Od té chvíle, dřív, než jsem se stačila složit, jsem naštěstí přepnula do režimu autopilota a pak už jsem si připadala jak v blbém snu. I přes tu hrůzu, klobouk dolů před vybavením a profesionalitou veterinární ordinace ve Slaném. Do hodiny jsem měla kompletní laboratorní výsledky krve, výsledek na ultrazvuku jsem viděla prakticky ihned. Akutní zánět dělohy. Problém byl, že vzhledem k sedaci, kterou dostala, nebylo vhodné dát jí ihned další normální narkózu. Vzala jsem tedy výsledky, naložila Yuki a vypravila se na cestu domů k nám na jih. Během tří hodin cesty jsem se snažila vymyslet, jak to udělám a kde v neděli seženu někoho, kdo by jí pomohl. Domů jsem s ní dorazila v noci, tak nezbývalo, než hned ráno začít "žhavit" telefon. Bohužel pan doktor, kterému jsem volala, se mi ozval až po třech hodinách a řekl mi, že v neděli neordinují, v pondělí mají úplně plný operační sál, v úterý možná a spíše to vidí na středu. Jenže já mezitím cítila, že máme minimum času a musím něco udělat. Nakonec jsem s Yuki skončila na jiné veterinární klinice, kde měla službu velmi mladá paní doktorka. Prohlédla ji a říká, že by nečekala a jestli chci, že ji může do hodiny operovat. Mezitím volal znovu pan doktor a dostala jsem také informaci, že kromě operace existuje i konzervativní způsob léčby, jsou na to speciální léky a fena je mladá, chovná, stálo by za úvahu zkusit to takto, operovat se může, pokud by léčba nezabrala. Měla jsem tedy dva veterináře, dva názory a teoreticky vzato možnost volby. V hloubi duše jsem ale věděla, že mám jen jeden jediný pokus. Pokud je opravdu velká krize, tak vím, že se musím spolehnout na svoji intuici, která v těchto případech funguje naprosto neomylně. A tak slyším samu sebe, jak možná nezdvořile přeruším pana doktora a říkám, že moc děkuji, ale jsem rozhodnutá nechat Yuki okamžitě operovat, protože její život je pro mě v tuhle chvíli důležitější, než nejistá možnost budoucích štěňat.

Pak už jen hodinu a půl čekám, jak Yuki zvládne operaci a v duchu prosím všechny strážné anděly, aby to dopadlo dobře. Skutečnost je taková, že opravdu všichni andělé museli v tu chvíli mít doslova pohotovost. Od paní doktorky jsem se dozvěděla, že vlastně nešlo o hodiny, ale o minuty. Jednalo se o agresivní uzavřený hnisavý zánět dělohy. Ta však už byla prasklá a tu díru zakrývala jen slabá blanka, která bránila vytečení obsahu do dutiny břišní. Přišlo se na to úplně náhodou, protože po aplikovaném přispání Yuki na vyšetření ve Slaném jí povolilo svalstvo, které ten uzavřený zánět drží.

Máme za sebou 13 vyčerpávajících dní. Dnes byla Yuki na kontrole, má vyndané stehy a k mé velké úlevě přišel i negativní výsledek z histologie. Rekonvalescence Yuki probíhá zatím sice pomaleji, než bych čekala, ale již věřím, že to zvládneme. Když byla jako malé štěňátko ještě v Japonsku a čekala na odlet do Čech, tak jsem jí na dálku slíbila, že udělám všechno, co bude v mých silách, aby její život byl hezký a dlouhý. Děkuji proto všem (veterinářům ve Slaném i na klinice Vltava v Českých Budějovicích), že mi pomohli můj slib v tuhle chvíli dodržet.

Věřím také, že všichni zájemci, kteří dlouho čekají na štěňátko od Yuki, budou mít pochopení pro to, jak jsem tuto situaci řešila. Yuki již štěňátka nikdy mít nebude, ale vyhrála boj o svůj život a to je pro mě nejdůležitější. Pokud však vše půjde tak jak má, tak se za necelé dva měsíce dočkáme v Čechách narození dalšího vrhu štěňátek hokkaido, ale to už bude zase jiný příběh. Doufám, že mezi tím už bude Yuki v pořádku a v dobré kondici se dočká narození svých vnoučátek.

Více o Yuki:

www.zonerama.com/Amico/Album/980702

www.amico-di-boemia.cz/hokkaido-ken/nasi-psi/yukiko-go-houwa-sou/

www.hokkaido-pedigree.com/details.php?id=63542