POZDRAV Z PRAHY

Dobrý den, malinko jsem měla hoňku, do toho vnoučata. Ještě že mám tu holčičku na mazlení. Je to pěkná čiperka, papá, spí celou noc u mě nad hlavou a reaguje na zavolání. Je to mazánek a všem doma se líbí. Yvcho

Tak se tu culím nad zprávou v telefonu a mám radost, že si Maya doma rychle zvykla. Když odjela, oba kluci se semkli k sobě a všude chodili jak bratři v triku, až to bylo legrační. Jakmile odjel i Aki, Akira to už docela těžko nesl, v noci naříkal a hledal své sourozence. Klidně se zeptejte, kde nakonec skončil ... no jasně ... u mě na polštáři a máma Kimi ho chodila kontrolovat, aby se náhodou také nevypařil. Dnes odpoledne jsem pekla cukroví a najednou slyším strašný nářek. Vyběhnu, co se děje, protože Akira kvičel, jak když ho na nože bere. Celý problém byl v tom, že potřeboval ven ... okamžitě, teď, hned! Doma přece nic dělat nebude! Jakmile jsem to pochopila a otevřela dveře na zahradu, vyletěl jak střela a pak se hned s blaženým výrazem vrátil a loudil piškotek. No, přiznávám bez mučení ... dostal ho. Terezka se má na co těšit, ale já za to fakt nemůžu :-). Štěňata je potřeba pozitivně motivovat a to byste koukali, jaká pozitivní motivace je ten piškotek!