Dnes dopoledne měla štěňátka a samozřejmě i já vzácnou návštěvu - přivítali jsme u nás Evu Syslovou, která má také velkou zásluhu na tom, že nám dnes běhají štěňátka Yuki a Gora po zahradě.
Tento příběh se začal psát na Národní výstavě v Klatovech, kde v roce 2015 soutěžila i naše tehdy ještě mladá Yuki. Do Klatov se mi vlastně ani moc nechtělo jet, ale protože jako rozhodčí byl psaný pan Weng Chan Woh z Malajsie, tak jsem nakonec Yuki přihlásila. Tento rozhodčí má pověst vynikajícího odborníka na japonská plemena, Yuki se mu moc líbila a odnesla si všechny tituly, včetně ceny pro nejlepšího jedince plemene (BOB). Když jsem se loučila, tak pronesl ještě na závěr poznámku, že je moc krásná a její chovatel evidentně plemeni rozumí. V té době jsem už sice tušila, že mám krásného psa, ale byla jsem ráda, že mi to potvrdil i někdo nestranný a není to jen můj subjektivní názor.
No a na této výstavě jsem se seznámila s Evou. Při čekání na soutěž za námi přišla velmi milá paní a řekla mi, že by se ráda podívala na fenku, kterou mám sebou, že v programu našla pejska hokkaido a čeká tu na něj. A protože bydlí kousek od nás, tak za několik dní přijela k nám na návštěvu i se svým synem Gustíkem. Některé věci se prostě dějí a myslím, že náhody neexistují. Eva původně přijela s myšlenkou, že by si od Yuki vzali štěňátko. Jak jsme tak seděli, povídali o plemeni a o úskalích chovu tohoto málopočetného plemene u nás, tak jsem si povzdechla, že štěňátka sice plánujeme, ale chtělo by to ještě mít tady k Yuki i psa. Eva chvíli přemýšlela a nakonec řekla: "Pokud by se podařilo takového psa v Japonsku sehnat, tak ho pro Yuki přivezeme". A jak řekla, tak se i stalo. Já jsem požádala pana Sato, jestli by pomohl vybrat bílého pejska, který by s Yuki mohl tvořit v budoucnosti vhodný chovný pár. Ani ne za půl roku se Gustík vypravil do Japonska pro Gora a dnes, po dvou letech od našeho prvního setkání běhají po zahradě čtyři bílá klubíčka - štěňátka Yuki a Gora.
Díky pochopení našich přátel v Japonsku, jejich znalosti plemene a profesionalitě a také díky jejich ochotě vzdát se takových psů pro svůj vlastní chov, jsou Yuki a Goro mimořádně krásný a výjimečně harmonický pár. A snad i díky mému odhodlání, jít až na hranici možností a dokázat v chovu tohoto plemene v našich podmínkách nemožné, se to podařilo. Jsem totiž přesvědčená, že nejde vzít jakéhokoliv psa a připustit ho na jakoukoliv fenu. Dva chovní jedinci prostě spolu musí "ladit" a to jak zevnějškem, rodokmenem, tak povahou, ale třeba i stavbou těla.
Evo děkuji, slova nestačí na vyjádření vděčnosti, kterou cítím, že nám osud dopřál setkání v životě a za přátelství, které nás spojuje s Tvojí rodinou!
