NO LIMIT

Včera večer přicestovala malá statečná Yuki (Bian Yuka) po 36 hodinách do svého nového domova. Z Prahy odletěla do Amsterodamu a pak ji čekal dlouhý zaoceánský let do Atlanty. Odtud pokračovala na letiště v Clevelandu, kde si ji vyzvedla Stephanie s rodinou a pak ještě cesta autem domů.

Ze zpráv, které dnes posílá Stephanie, vyplývá jediné. Malá Yuki zvládla tuto náročnou cestu "levou zadní tlapkou" a do Ameriky přiletěla s energií komety. Steph kroutí hlavou a neví, kde se v ní taková energie bere. Kdyby však znala naši Yuki - maminku štěňátek, tak by věděla, co znamená energie bez hranic. Myslím, že dcera Yuki tuto nevyčerpatelnou zásobu energie musela podědit. Jinak si totiž nelze vysvětlit, kde bere sílu na hrátky, dovádění a honění s dalšími čtyřnohými členy rodiny, se kterými si rychle potřásla tlapkou na znamení přátelství, aniž by řešila takovou triviálnost, jako je např. únava, časový posun nebo jazyková bariéra.

Moc mě těší, jak majitelé štěňátka chválí. Všichni jsou prý všichni velmi šikovní (což není pro nás zas až takové překvapení) a rychle se začlenili do nových rodin a nového prostředí jako by tam byli odjakživa.

Hodně štěstí Yuki, Bene, Beni, Bishi a Keiko - i když jste někteří velmi daleko, přesto jste tu stále s námi. Zůstáváte napořád v našich srdcích!

www.zonerama.com/Amico/Album/1217982

www.hokkaido-pedigree.com/details.php?id=63605

Stephanie píše: