INTERNATIONAL DOG SHOW SAN MARINO

Pohledem Belly

Chci se s vámi všemi podělit o úžasné, ale opravdu úžasné líbánky, sice opožděné, ale skvělé. Co na tom, že mám s Brontésem 6 krásných a čiperných štěňátek a na romantickou cestu k moři jsme se vypravili až teď. Pravda, konzervativní jedinci by dali jistě přednost opačnému postupu, tedy nejdříve romantika, procházky po pláži při východu i západu slunce, výlet do historického San Marina a teprve až pak námluvy, jenže my ... tedy Brontés a já jsme celkem moderní pár a tak jsme si jen trochu otočili pořadí. Každopádně jsme si ten výlet pořádně užili, i když sice naše paničky občas prohodily něco o tom, že to nebude jen samá legrace, protože nás čeká dost výstav, tak abychom s tím byli oba dva dostatečně srozumění. Brontés přijal tuto informaci s klidem sobě vlastním, mrknul na mě, jako že to bude brnkačka. A já? No co ... přece se nebudu zbytečně nervovat dopředu, když jedu na výlet s takovým parádním mužským. Chová se ke mně jako pravý gentleman, můžu se k němu přitulit kdy chci, tak nějakou výstavu vezmu na vědomí, až to bude nezbytně nutné.

Naštěstí k tomu naše paničky přistoupily celkem rozumně a připravily celý program tak, že jsem jim odpustila i to, že se musím překonat a jít soutěžit. Přece nejsem koketa, abych dělala oči na každého chlapa, který si stoupne do kruhu a řekne, že je rozhodčí. Ale musím objektivně uznat, že všichni tihle chlapíci, kteří nás posuzovali, byli sympaťáci, tak jsem si řekla, že to tu chvíli vydržím. Z boudičky jsem zvědavě pokukovala po rozhodčích, jak hodnotí ostatní pejsky a co po nich chtějí a řekla jsem si, že jim udělám radost. To jsem ještě netušila, že udělám radost spíš paničce, která si oddechla, když viděla, jak jsem vstřícná. Výstavy jsem tedy přežila, ale ze všeho nejvíc mě zajímalo lítání po pláži ráno a večer, tulení se s Brontíkem na manželské posteli v hotelu, kde jsme byli přes den schovaní před horkem a naši pohodu jistila klimatizace. Spousta vody mě sice zaskočila, ovšem úplně jsem ztuhla, když jsem zjistila, že se to nedá pít. Pak už jsem si zvykla i na písek a honila se s Brontíkem za míčkem nebo kroužkem. Podezírám paničky, že nám výlet prodloužily také trochu kvůli sobě, aby si mohly užít moře a sluníčko, ale ocenila jsem, že to celé byl pohodový výlet a ne šílenost zvaná výstavní maraton. No a na to, jak jsme si to celé s mým milovaným Brontéskem užívali, že můžete podívat i do fotogalerie. 

Pohledem chovatelky

"Janičko co bys říkala, kdybychom jely s Brontíkem a Bellou na mezinárodní výstavu do Itálie?" .... tak tuhle větu na mě vypálila před pár měsíci Renata do telefonu a já se málem udusila, jak mi zaskočilo. "Renčo, neblázni, Bella nedávno porodila, sotva se tu plouží kolem štěňat, bříško má vytahané a cecíky ani nemluvím ... čím by asi tak oslnila v Itálii?", oponuju, ale je pravda, že semínko zájmu se Renče podařilo zasít. Zkoumavě prohlížím Bellu a zkouším počítat, kolik času by měla na to, aby se dostala zpátky do formy, až přestane kojit a štěňata půjdou do nových domovů. Vyšel mi s bídou měsíc a půl a nebyla jsem tak úplně přesvědčená, že to bude stačit. Ale pak jsem si řekla, že si vlastně Bella za skvělou péči o štěňata také zaslouží nějaký hezký zážitek a rozhodla jsem se, že sice Bellu připravím, jak nejlépe to půjde, ale pojmu to spíš jako odměnu pro ni a pokud neuspěje, nic se neděje.

Čas utíkal jak voda, štěňátka si užívají se svými páníčky a já se tu snažila Bellu rozběhat a zformovat ji alespoň do přijatelné podoby. Minulý týden nastal den "D", připravila jsem všechno potřebné (pravda, uznávám, že něco i v množství větším, než obvyklém) a čekala, až z Prahy dorazí Renata s Brontíkem. Romantické zážitky popsala Bella, já se tedy zaměřím na výstavní část. Vzhledem k tomu, že já výstavy zrovna dvakrát nemusím a je to pro mě spíš přehlídka ztraceného času, než nějaký extra silný zážitek, musím uznat, že jsem byla průběhem celého šampionátu příjemně překvapená. Když velkoryse přehlédnu drobné organizační nedostatky, tak musím říct, že jsem to přežila nejen já docela v pohodě, ale co je pro mě hlavní, tak i naši pejsci. Pravda, byli odpočinutí po cestě pobytem u moře a z místa ubytování na výstavu to bylo ani ne 15 kilometrů. Jak všechno probíhalo? První den rozhodoval v našem kruhu španělský rozhodčí Francisco Ruiz Rodrigues, v sobotu Tino Pehar z Chorvatska a v neděli Nebojsa Savicic ze Srbska. Bellinka je všechny se zájmem okukovala a nakonec celkem ochotně předvedla všechno, co po ní požadovali. Od chorvatského rozhodčího na soutěži CACIB San Marino dostala pěkný posudek, známku Excellent 1, CAC a CACIB (nejlepší fena ve třídě a nejlepší fena v rase), čímž mi docela nasadila brouka do hlavy, protože pokud by to dokázala příště zopakovat, mohla by pomýšlet i na titul Champion San Marina.

Šampionát Moldávie a Azerbajdžánu byl dvoudenní, v pátek a v neděli a udílel se pouze titul CAC pro vítěze tříd. Bella soutěžila ve třídě otevřené a oba dva dny získala od rozhodčích známku Excellent 1, CAC a proto si dovezla z Itálie dva tituly: Champion Moldavie a Champion Azerbajdžánu. Brontík rozšířil již tak impozantní sbírku svých titulů o totéž a přidal navíc ještě 3x BOB (nejlepší jedinec v rase) a Champion San Marina. Španělský rozhodčí byl v sobotu trochu na mrtvici, když zjistil, že než aby šel Brontík v pátek večer do závěrečné soutěže Best in Show, tak místo toho honil Bellu po pláži :-).

No a my s Renčou? I přesto, že to byla dlouhá cesta, přesto, že jsme se snažily k tomu přistupovat odpočinkově, tak to přece jen trochu náročné bylo. Ale domů jsme odjížděly spokojené, protože jsme si to hezky užily a umožnily jsme našim psím miláčkům prožít líbánky, i když opožděné :-). Ale věřím, že nás vzali na milost a užili si to k plné spokojenosti psích dušiček ... :-)