HOUSTON, WE HAVE A PROBLEM

S velkým znepokojením jsem včera četla na japonském blogu článek s názvem "HOUSTON, WE HAVE A PROBLEM". Jeho autorem je Shigeru, který nám pomáhal zajistit dovoz našich pejsků z Japonska do České republiky.

Hlavním tématem článku je stav chovu japonských plemen v zemi původu a stálý (z mého pohledu téměř dramatický) pokles narozených štěňátek. Protože se zabýváme chovem psů hokkaido-ken, tak budu uvádět údaje týkající se pouze tohoto plemene. Vývoj situace vypadá takto:

1971 - registrováno 7061 narozených štěňat

1981 - registrováno  2217 narozených štěňat

1991 - registrováno 1432 narozených štěňat

2001 - registrováno 829 narozených štěňat

2013 - registrováno 300 narozených štěňat

2017 - registrováno 201 narozených štěňat

Jedním z hlavních důvodů zřejmě je, že se do chovatelského programu výrazným způsobem nezapojuje další generace chovatelů. Většina mladých lidí žije a pracuje ve městech, kde je opravdu dost velký problém s prostorem a pokud již někdo psa má, tak si pořizuje velmi malá plemena. Z tohoto pohledu je na tom v Japonsku dobře plemeno shiba-inu, ale ostatní střední a velká plemena japonských psů jsou na tom s počty nově narozených štěňat podobně jako hokkaido-ken.

Sehnat tedy v dnešní době štěně v zemi původu, které by bylo geneticky vhodné do chovatelského programu a doplnilo  stav jedinců v zemi, odkud pochází zájemce, je opravdu velmi těžké, ne-li prakticky nemožné. Nicméně slovo nemožné já ve svém slovníku vážně nemám. A tak tu sedím, čtu ten článek stále dokola a přemýšlím nad touto situací. Můžeme také my nějakým způsobem pomoci zachovat toto krásné plemeno i do budoucnosti? Moje odpověď zní ... jistě, můžeme. Můžeme se o to alespoň pokusit. Kdo jiný, když ne my a kdy jindy, když ne teď?

S plemenem hokkaido-ken jsem se setkala poprvé před sedmi lety a musím říct, že jsem byla okouzlená a také ztracená, protože od prvního setkání jsem nemohla tyto pejsky dostat z hlavy a začala jsem toužit po štěňátku, které bych přivezla k nám domů. Po roce se mi to nakonec podařilo, přivezli jsme malou Kimi a od té doby jsou tito pejsci našimi věrnými společníky. S chovem jsem začínala prakticky od nuly, protože v té době byly informace o tomto plemeni velmi těžko dostupné, chovatelská základna vlastně téměř žádná a byla jsem postavena do situace "poraď si, jak umíš". Měla jsem tehdy dvě možnosti ... buď mít svého pejska hokkaido-ken, užívat si život s ním a neřešit, jestli tady je nebo není rozšířený. Mým přáním ale bylo představit toto plemeno u nás tak, aby i další lidé viděli jeho krásu a úžasné vlastnosti mýma očima. A tak jsem se vydala druhou cestou a učila se o plemeni všechno od začátku, stylem "na všechno si musíš přijít sama".

Nutno podotknout, že tato cesta není rychlá a už vůbec ne snadná. Ale to, co se na začátku té cesty zdálo nemožné, se pomalu začíná stávat skutečností. Říká se, že když si něco člověk z celého srdce přeje, jeho přání se může splnit a vesmír mu pomůže. K naší první fence Kimi přiletěla za dva roky z Japonska bílá fenka Yuki. Věci se daly do pohybu ... vychovala jsem štěňátko, udělala jsem všechno pro to, abych ho mohla také zařadit do chovu, aniž bych měla přímo nějaký plán, co bude dál. Tedy ... plán jsem neměla, ale věřila jsem, že co se má stát, tak se stane. Pak jsem potkala Evu Syslovou a díky ní mohl z Japonska přiletět také Goro. Jak to celé bylo, se můžete podívat zde:

www.amico-di-boemia.cz/news/podekovani-pro-evu/

V naší chovatelské stanici jsme do této chvíle odchovali zatím ve třech vrzích 12 krásných štěňátek hokkaido-ken (což je skvělý výsledek, protože fenky obvykle rodí 2 - 3 mláďata). Podstatné pro mě však je, že v tuto chvíli nejsem jen já "sám voják v poli", ale podařilo se dát dohromady skupinu lidí se stejným zájmem a hlavně nadšením pro toto plemeno. Pokud nám zůstane osud nakloněn, tak se v letošním roce mohou narodit v České republice štěňátka již ze tří vrhů. Kromě Yuki je do chovu zařazena i její mladá dcera Keiko a Miyako, fenka dovezená v roce 2016, která žije se svojí rodinou na Moravě.

Chci jít dál touto cestou, po které jsem se vydala před několika lety. Mým přáním je rozšířit chovatelskou základnu v naší zemi a umožnit zachování těchto půvabných psů u nás, abychom se v budoucnosti nemuseli jen dívat na obrázky, jak toto plemeno vypadalo. Je třeba začít s tím něco dělat hned, nečekat další roky, než počty chovných jedinců klesnou na ještě dramatičtější úroveň, než je nyní. Ale protože jsem nebyla, nejsem a ani nikdy nebudu velkochovatel, který má doma 15 psů v kotcích, jsou moje možnosti v tomto směru limitované. Nebrání mi to ale oslovit vás všechny, kteří sledujete dění v naší malé chovatelské stanici, fandíte nám, případně čekáte na své štěňátko, až se narodí. Pokud někoho z vás tato zpráva osloví a chtěli byste se nějakým způsobem připojit k nám, kteří se snažíme pro rozšíření tohoto plemene u nás udělat možné i nemožné, ozvěte se, prosím. S ostatními majiteli pejsků se budeme snažit vymyslet v první fázi společné setkání nás všech. Mám na mysli jakýsi "teambuilding", kdy zkusíme dát naše nápady a možnosti k diskusi a navrhnout strategii, jak posunout chov plemene hokkaido-ken u nás ještě dál. Jen pro upřesnění ... stále mluvím o chovatelství, které má smysl, ne o narození štěňat za každou cenu. Tento "drobný rozdíl" v přístupu k chovu je třeba mít na paměti. Všem, kteří jste dočetli až sem děkuji a těším se buď na setkání anebo alespoň na telefonickou nebo e-mailovou komunikaci, kde se dá též něco konstruktivního vymyslet .