CESTA K ZÁCHRANĚ PLEMENE HOKKAIDO

Dnes se opět objevila na japonském blogu, který píše Shigeru Kato, alarmující informace o počtech narozených štěňat 4 plemen japonských psů (Kai, Kishu, Shikoku a Hokkaido). Čísla to jsou sice děsivá, ale nedá mi to a tak se zde pokusím popsat svůj úhel pohledu.

Na úvod je třeba podotknout, že zachraňovat plemeno v Evropě, když se počty nově narozených štěňat v Japonsku - zemi původu pohybují na hranici udržitelnosti, je opravdu velmi těžké. Cesta k záchraně není rychlá ani snadná, nicméně si stále stojím za tím, že je reálná. Člověk, který se rozhodne touto cestou jít, musí toto plemeno opravdu z celého srdce milovat. Pokud by tomu tak nebylo, tak se dostane s pravděpodobností, která téměř hraničí s jistotou, během několika málo let do situace, kdy snahu o chov prostě vzdá.

Když jsem se poprvé setkala s tímto plemenem, věděla jsem o mnoha úskalích, které by chov těchto nádherných psů přinášel, ale rozhodla jsem se je vědomě ignorovat. Jestli něco opravdu nesnáším, tak je to slovní spojení "to nejde". Pro lepší představu, jak to zde vypadalo před 8 lety - v roce 2012 jsem koupila malou Kimi (Cora Akuri Jume), fenku tohoto plemene a vysnila jsem si, že jednou odchovám štěňátka. Což se ovšem lehce řekne, ale mnohem hůř udělá. V té době bylo v ČR přibližně 30 pejsků a fenek plemene hokkaido, aktivní chovatelská stanice pak již nebyla žádná. Tak jsem založila Amico di Boemia a doufala, že se jednou podaří můj sen zrealizovat. V Čechách sice žili 4 psi zařazení do chovu, ale problém byl v tom, že 3 z nich byli velmi blízcí příbuzní a já věděla, že příbuzenskou plemenitbu dělat nechci. Čtvrtý pejsek neměl vhodnou genetiku pro chov a v tomto ohledu na tom byl stejně, jako drtivá většina všech jedinců, žijících v ČR.

Na krytí s Kimi jsem tedy jela do Polska - za psem, kterého Kate Jablonska přivezla z Japonska. Narodila se tři krásná štěňátka, ale po velmi těžkém porodu Kimi jsem už neměla odvahu nechat ji znovu zabřeznout, protože konec březosti a první dny po narození štěňátek byla pro mě jedna velká noční můra. V té době však již přijela z Japonska v roce 2014 do naší chovatelské stanice bílá fenka Yuki (Yukiko Howasou). O rok později, v roce 2015 přijel bílý pes Goro (Gorou Hayakita Miura Kensha), aby s naší Yuki vytvořili chovný pár. Yuki odchovala ve dvou vrzích 9 krásných štěňátek, ale ze zdravotních důvodů (po uzavřeném zánětu dělohy a následné operaci) již další štěňátka mít nemůže.

A tak přijela v letošním roce do naší chovatelské stanice jako nová naděje pro chov bílá fenka Moya (Cukiko Saki Moya Tokugawa Tsunayosi). Zatím je však malá a plánování štěňátek je v tuto chvíli ještě hudbou budoucnosti. Ale situace v chovu je po osmi letech mého snažení o to, aby se plemeno hokkaido dostalo do povědomí veřejnosti již mnohem radostnější. Co tím chci říct? Jen pro srovnání - v chovu plemene hokkaido jsem se snažila navázat na práci chovatelů z minulosti a pokračovala jsem s jednou fenkou a žádným vhodným chovným psem v republice.

Jaká je situace v roce 2020? Rina (Cubomi Chiemi Rina Amico di Boemia), dcera naší Yuki, odchovala v roce 2019 svůj první vrh, ve kterém se narodilo 6 štěňátek. V tuto chvíli tedy máme 1 fenku (Rina) v nejlepším produktivním věku s genetikou CEA N/N negativní. S perspektivou a nadějí pro zařazení do chovu je tady naše mladá bílá fenka Moya s genetikou CEA N/N negativní, jedna červená fenka CEA N/N negativní a dále jedna červená fenka CEA N/n carrier a jedna bílá fenka CEA N/n carrier. Tedy 3 feny CEA N/N negativ a 2 feny CEA N/n carrier. Psi jsou na tom následovně - Goro je krycí pes v nejlepším věku s genetikou CEA N/n carrier a je plánovaným otcem budoucích prvních štěňátek naší Moyi. Pak je tu jeden mladý bílý pes s genetikou CEA N/n carrier a nejmladší je pejsek červené barvy s genetikou CEA N/N negativní. Tito psi jsou vhodní do chovného páru k naší Moye, majitelé ostatních fenek budou muset vyjet na krytí do zahraničí nebo dovézt psa s vhodným rodokmenem a genetikou. S ohledem na potřebu dalšího rozšíření nové nepříbuzné krve je to nutnost a věřím, že to všichni pochopí a ujmou se tohoto úkolu zodpovědně. Mám tím na mysli, že je potřeba zajistit, aby všechny fenky, které budou v budoucnosti vhodné k chovu, nenakryl zase jediný pes, jako tomu bylo v minulosti. Pokud tento úkol jako chovatelé zvládneme a já mám opravdu velkou radost, že už nejsem sama, tak máme nádhernou příležitost přispět k zachování tohoto plemene opravdu velkým dílem.

Je to však běh na dlouhou trať a plánování vrhů by mělo být dělané důsledně s ohledem na možné využití štěňat pro chov v budoucnosti a ne pouze na pokrytí momentální poptávky po štěňatech na mazlíky. Každá fenka má limitované možnosti reprodukce, není to stroj na rození štěňat. Nemůžeme tedy připustit, aby se tento limit "vyčerpal" na vrhy, které nebudou vhodné k dalšímu použití. Abychom tohoto cíle dosáhli, tak jsem přesvědčená, že se neobejdeme bez pochopení vážnosti situace a následné vzájemné spolupráce chovatelů a majitelů těchto psů nejen v ČR, ale i v Evropě.

Takže shrnuto, sečteno, podtrženo .... v ČR se jako chovatelé plemene hokkaido ken nacházíme ve velmi dobré situaci. Z jedné jediné původní fenky se podařilo dát dohromady velmi perspektivní chovnou základnu a máme tedy k dispozici:

• 5 fen, z toho 3 bílé barvy a dvě červené barvy (z nich jsou 3 CEA N/N negativní a 2 CEA N/n carrier)
• 3 psy, z toho 2 jsou bílé barvy a 1 červené barvy (z nich 1 je CEA N/N negativní a 2 CEA N/n carrier)